Tahle písnička v podání Jarmily Veselé patří k mým nejmladším vzpomínkám. Mohly mi být 3-4 roky, když vysílání obecního rozhlasu v Kryrech bývalo pravidelně uváděno tímhle songem.
Jako dítě jsem z toho neměl pojem. Když to hlaholilo z chraplavých amplionů na celou obec, připadalo mi to jako velmi pochmurná a depresivní píseň s nesrozumitelnýhm textem.
Když to poslouchám dnes, po více než 35 letech, jeví se mi to jako docela milý valčík. Zajímavé, jak se perspektiva s věkem mění :-).
Ono konec konců obecnímu vysílání taky postupně odzvonilo. Není poptávka. A komu vysílat, když jsou lidé přes den v práci? Nestýská se mi po něm.
