2002: Odstřel domu U zvonu

Plzeňský Dúm u Zvonu stával na pomezí Křižíkových sadů, pár kroků od Anglického nábřeží. Koukal jsem na něj z okna práce. Pamatuji ho jako docela hnusnou ratejnu, kde bydleli cikáni.

Bývala tam čistírna a taky bufet, kam jsem si někdy chodil z práce pro hamburgery. Typické české hambáče - opečený měkký salám v housce se zelím, kečupem a tatarkou. Nezdravý blaf, jterý mi přesto hodně chutnal.

V roce 2002 ho poničila velká voda, kdy se v Plzni vylila z břehů Radbuza a zaplavila parkoviště, Pražskou ulici, bývalou Mlýnskou strouhu a silnici Praha-Rozvadov, tehdy hlavní průtah městem (obchvat Plzně otevřeli až v roce 2003).

Byl jsem u toho, když se střilel. Všichni z práce jsme se šli podívat, protože to byla ohromná hlína a věc, která se nevidí každý den.

Byla to ohromná šlupka a dům se složil do sebe jako domeček z karet. Lidi tleskali a hned najeli hasiči, kteří začli kropit zbořeniště vodou aby se neprášilo.
Tady na fotkách jsou vidět i menší stromy na jižní straně domu - ty to nepřežily a dnes už tam nejsou. Ale největší  katalpový strom, který stál dva metry od domu na východní straně (na těchto fotkách je zakrytí domem) tam stojí dodnes.

Jak jsem si pospal na pražském okruhu

Stalo se pravděpodobně v létě 2008 (už si nejsem jistý). Jel jsem na poradu do Prahy a na pražském okruhu u Ořechu jsem zůstal stát v koloně. Bylo to hotové parkoviště, vůbec se to nehýbalo. Po pár desítkách minut čekání mě začla zmáhat únava., sklopil jsem si sedadlo do polohy ležmo a usnul jsem.

Stál jsem v levém pruhu a spal spánkem spravedlivých možná půl hodiny. Neprobudilo mě ani, když se kolona rozjela. Naštěstí řidič za mnou si všiml že spím a přišel mi zaťukat na okno. Probudil jsem se a jel jsem dál.