Branná výchova

Na střední škole jsme jako jeden z předmětů měli brannou výchovu. Určitě jsme tam chodili jen my kluci - spolužačky snad měly místo toho něco jiného. 

V té době jsem to považoval za totální ztrátu času. Brannou výchovu učili tělocvikáři - chlapi, kteří měli vztah ke sportu, a brannou výchovu měli jako nejlehčí druhý předmět. 

Hodiny začínaly referátem - vždy ten, kdo byl na řadě, si musel připravit a odříkat nějaké aktuální téma týkající se branné výchovy. Zpravidla jsme to řešili nějakým propagandistickým článkem z Rudého práva. Referáty se musely dělat i na občanskou nauku a tuším i na český jazyk, proto jsme se snažili témata recyklovat - jeden připravený referát využít ve dvou nebo třech předmětech.

Vlastní branná výchova byla jakýmsi mixem topografie, bolševické propagandy a vojenské vědy. Vzpomínám si, že jsme mimo jiné probírali dílcovou metodu odhadu vzdálenosti - dnes bych to docela rád uměl. V rámci branné výchovy jsme také chodili na půdu školy střílet ze vzduchovky a probírali jsme takové atrakce jako je sborka a rozborka samopalu a teorii chování v případě jaderného napadení. 

Praktická témata mě celkem bavila, ale teorie mi šla jedním uchem tam a druhým ven. Dnes mě docela mrzí, že jsem si z toho neodnesl víc.