Zájezdy do Prahy

Vzpomínám si na výlety do Prahy v dětství. Faktem je, že za komunistů bývala Praha výrazně lépe zásobovaná než zbytek republiky. Bylo tu lze vidět zboží, které jste v Plzni (neřkuli v menších obcích) prostě nekoupili. Takže se do Prahy jezdívalo často nakupovat. Zájezdy bývaly organizovány zaměstnavateli. Bývalo běžné, že podniky a organizace měly své autobusy a řidiče, kteří se starali o organizované blaho pracujících. 

Zájezdy bývaly spojeny s nějakou kulturou - ráno se odjelo do Prahy, přes den byl individuální program a navečer nějaké to divadlo. Dodnes to do jisté míry podobně funguje - moje máma takhle jezdí do divadla. Osobně už ale nevnímám ten pocit "vidláci si vyrazí do velkého světa", nezapomenutelně zachycený ve filmu Světáci.

Cesta z Plzně autobusem tenkrát v době před D5 vyšla na dobré dvě a půl -  tři hodiny cesty. Autobusy mívaly povinnou zastávku za Loděnicemi (chodívali jsme si ulevit do lesa) a někdy ještě na Bouchalce u Kařeza. K zájezdu mého dětství nutně patřila svačina - chleba s řízkem anebo s vejcem natvrdo a voda se šťávou ve flašce z PVC (ano, tenkrát nebyly PET láhve. Už jsem fakt pamětník ...).

Ideální zájezd mého dětství měl scénář autobus - letiště - metro - zoo nebo Národní muzeum. Ano, tenkrát jezdily zájazdy na Ruzyňské letiště dívat se na startující a přistávající letadla. Letiště tenkrát mělo vyhlídkovou terasu, ze které byla runway jako na dlani. Dnes je uzavřena, tuším z bezpečnostních důvodů.

Pamatuji si pouze hlavní severní runway ve směru východ-západ. Na druhou kolmou runway ve směru sever-jih si nepamatuji. Letadla v té době bývala podstatně hlučnější. Létaly tu hlavně sovětské vrtulové stroje, které dělaly přímo pekelný hluk. Letecký provoz byl mnohem nižší než dnes, ale přesto jsme byli ochotni strávit hodinu na letišti, abychom shlédli pár startů a přistání.

Vzpomínám si na svoji první cestu metrem. Bylo to někdy kolem roku 1976, dva roky po otevření první části trasy C, která jezdila z Florence na Kačerov. Dodnes vnímám pražské metro jako jedno z těch lepších, co jsem po světě viděl - a tenkrát v 70. letech to byl totální megahit: specifická architektura, turnikety na korunu (dnes už v metru nejsou, ale prý je mají znovu zavádět), pojízdné schody, automaticky otevírané dveře, hlášení "Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají". Dnes  to jsou zcela běžné věci, nad kterými se nikdo nepozastaví. Tenkrát - nejen pro mě jako malého kluka z venkova, ale i pro dospělé v mém okolí - to byl totální pokrok, oživlá science fiction, hmatatelný důkaz vyspělosti socialismu !

Praha tenkrát bývala brutálně rozkopaná (krásně je to vidět na klipu Pražákům těm je tu hej). Nejen v souvislosti s výstavbou metra. Ohrady, výkopy, roky uzavřené chodníky a bláto - to byl každodenní obrázek Prahy 70. - 80. let. Soudím, že se na tom podepsala pracovní morálka socialistické éry. Vzpomínám si, že se to i veřejně řešilo - snad v tisku a v televizi, ale nic se s tím neudělalo.

Do Národního muzea jsme samozřejmě chodili na velrybu - stejně jako dnes chodím se svými dětmi. 

Dnešní pražská zoo není zas o tolik jiná než v době mého dětství. Samozřejmě, dnes tu jsou nové moderní pavilony a velký africký výběh, ale celková kompozice zoo a pocity z ní jsou víceméně srovnatelné. Tenkrát se hodně mluvilo o koních Przewalského, které v Praze pomohli zachránit. před vymřením Bývalo jich v pražské zoo  podstatně víc než dnes, byl to jeden z hlavních taháků. Dnes mám pocit, že roli hlavního magnetu přebraly gorily.