Umřel mi kamarád

Umřel mi kamarád.
Znali jsme se dvacet pět let.
Zbyly po něm dvě malé děti a žena.
Průser jak mraky.
Venku od rána prší.
Obvolával jsem přátele a sděloval jim tu zprávu.
Někdo to přijal navenek klidně.
Někoho to rozhodilo.
Někdo začal zhluboka dýchat přes knedlík v krku.
Všichni nabízeli pomoc.
Jako by se teď dalo něco dělat.
Jako by se to dalo nějak zmírnit.
Jako by šlo něčemu pomoct.
Odešel první z mých přátel.
Vzpomínám na všechny ty roky.
Na společné večery, co už nebudou.
Na plány na dovolenou.
Na to, jak jsme se v sobotu viděli naposled.
"Stálo to za to", říkal, když ode mě odcházel.
Nejsme na to stavění, umět se vyrovnat s odcházením.
Já aspoň ne.