V 80. letech, v době mého dospívání, byl veškerý tisk tvrdě řízen cenzurou pod vedením komunistické strany. Kromě standardní politické cenzury to také znamenalo, že se v novinách a časopisech nesmělo objevit vyfocené nahé ženské tělo (o pornografii v dnešním slova smyslu ani nemluvě). Vrcholem povolené erotiky bylo nahé divčí ňadro, klín už byl zcela tabu - zřejmě nebyl v souladu s morálkou socialistických pracujících. Vidět v novinách něco jako je dnešní Dívka Blesku, to bylo v 80. letech zcela nemyslitelné.
Je zajímavé, že kreslená erotika komunistickému cenzorovi nevadila. Mnoho kreslených vtipů v humoristickém časopise Dikobraz (kde je mu konec) bylo docela lechtivých jak po obrazové, tak textové stránce.Z doslechu jsem věděl, že za Železnou oponou existuje něco jako Playboy. Bylo to pro mě synonymum něčeho silně nemravného a zakázaného - a tím pádem o to lákavějšího. Dnes, kdy si každý může koupit v trafice nejenom ten Playboy, ale hned celou paletu pánských magazínů od takzvaných lifestylových magazínů typu Maxim až po tvrdé porno, je to docela k pousmání.
Vrcholem dostupné erotiky v tisku pro mě tenkrát byly staré časopisy z konce 60. let. Kolem roku 1968 tuhá cenzura zjevně povolila (dokonce byla na nějakou dobu zcela zrušena) a v časopisech se začala objevovat erotická témata a fotky.
Pro mě jako dospívajícího kluka v 80. letech tak byly 20 let staré časopisy nalézané v garážích hlavním zdrojem informací o ženském těle. A také sdělením, že ta tuhá a sterilní atmosféra, kterou jsem vnímal kolem sebe, tu nebyla odjakživa. Že kdysi dříve se smělo vidět víc a že to bývalo zajímavější.
Žádné komentáře:
Okomentovat