úterý 18. května 2010

Erotika za bolševika

V 80. letech, v době mého dospívání, byl veškerý tisk tvrdě řízen cenzurou pod vedením komunistické strany. Kromě standardní politické cenzury to také znamenalo, že se v novinách a časopisech nesmělo objevit vyfocené nahé ženské tělo (o pornografii v dnešním slova smyslu ani nemluvě). Vrcholem povolené erotiky bylo nahé divčí ňadro, klín už byl zcela tabu - zřejmě nebyl v souladu s morálkou socialistických pracujících. Vidět v novinách něco jako je dnešní Dívka Blesku, to bylo v 80. letech zcela nemyslitelné.
Je zajímavé, že kreslená erotika komunistickému cenzorovi nevadila. Mnoho kreslených vtipů v humoristickém časopise Dikobraz (kde je mu konec) bylo docela lechtivých jak po obrazové, tak textové stránce.
Z doslechu jsem věděl, že za Železnou oponou existuje něco jako Playboy. Bylo to pro mě synonymum něčeho silně nemravného a zakázaného - a tím pádem o to lákavějšího. Dnes, kdy si každý může koupit v trafice  nejenom ten Playboy, ale hned celou paletu pánských magazínů od takzvaných lifestylových magazínů typu Maxim až po tvrdé porno, je to docela k pousmání.
Vrcholem dostupné erotiky v tisku pro mě tenkrát byly staré časopisy z konce 60. let. Kolem roku 1968 tuhá cenzura zjevně povolila (dokonce byla na nějakou dobu zcela zrušena) a v časopisech se začala objevovat erotická témata a fotky.
Pro mě jako dospívajícího kluka v 80. letech tak byly 20 let staré časopisy nalézané v garážích hlavním zdrojem informací o ženském těle. A také sdělením, že ta tuhá a sterilní atmosféra, kterou jsem vnímal kolem sebe, tu nebyla odjakživa. Že kdysi dříve se smělo vidět víc a že to bývalo zajímavější.

Žádné komentáře:

Okomentovat