Věk mobilní

Zamlada jsem holdoval sci-fi. Nevzpomínám si, že bych se tam dočetl o mobilním telefonu. Různá komunikační zařízení popsaná v knihách měla podobu hodinek, šperků anebo náramků. Jmeonovalo se to lecjak, asi nejčastěji se používal termín "komunikátor", určitě ne mobilní telefon. Vrcholem dokonalosti byla zařízení umožňující spojit se s nějakým hodně chytrým centrálním počítačem, který byl uživateli k službám. Soudím, že dnešní smartphony svou bohatou funkcnioalitou  již několikrát předčily vše, o čem se psalo ve sci-fi románech v 60.-80. letech.

První mobilní telefon jsem viděl tuším někdy v roce 1995-1996. Měl ho pan ředitel firmy, kde jsem pracoval. Vypadal podobně, jako tady na obrázku - vzhled podobný starým kabelovým telefonům, sluchátko propojené kabelem s vlastním přístrojem. Rozhodně žádné kapesní rozměry - byl k tomu popruh, aby se to mohlo nosit na rameni.

Klíčovým rozjezdovým momentem pro nás Plzeňáky bylo pokrytí dálnice D5 signálem. Od té chvíle už mobil stál za úvahu jako řešení telefonu do auta.

Někdy kolem roku 1996 jsme měli v práci jeden společný mobil, který jsme si půjčovali na služební cesty. Byla to klasická cihla od Nokie s anténkou ( v té době povinná součást mobilu; zajímavé je, že mobil fungoval, i když se anténka urvala). Osobní služební mobil jsem dostal snad v roce 1996-1997. 

Pamatuji se na dobu, kdy  byla signálem pokryta velká města a diskutovalo se, od jaké velikosti obce je pokrytí rentabilní. Z dnešního pohledu nad tím mohu jen pobaveně vrtět hlavou.

Co bylo dál, všichni víme: vstup dalších operátorů - Paegas (nyní T-Mobile) a Oskar (nyní Vodafone),  rozšíření pokyrytí na celé území, masový rozmach bez ohledu na věk a profesi, příchod MP3, fotoaparátů a GPS a nárůst penetrace na dnešních šílených 133%. V dnešní době mají mobily i děti a důchodci. Asi není nic, co by bylo pro dnešní dobu charakterističtější. Žijeme ve věku mobilním.