Dálnopis je technologie, kterou už dávno vzal čas. Zjednodušeně - mašina připojená na síť, na jedné mašině se píše jako na stroji, druhá mašina na konci vedení to tiskne. Na Wikipedii je krásný popis, jak to technicky fungovalo - už tenkrát šlo o digitální přenos, znaky se přenášely v pětibitové kódové soustavě. Jednotlivé bity se ještě generovaly mechanicky.
Za mého dětství a raného mládí, za komunismu, byly dálnopisy přísně kontrolovaná technologie. Komunisti si hlídali, aby k přístroji pro přenos informací na dálku dostaly pouze osoby pověřené a řádně prověřené. Hezky to ukazuje, jak se komunisti báli nekontrolované komunikace mezi lidmi. Z dnešního pohledu to zní neuvěřitelně. (Stejné to bylo s kopírkami a xeroxy - komunisti se báli nekontrolovaného rozmnožování protirežimních tiskovin).
Osobně jsem dálnopis poprvé viděl během revoluce v roce 1989. Na vysokých školách stávkující studenti ovládli i dálnopisy. Pomocí dálnopisů se vyměňovaly informace mezi vysokými školami. 24 hodin u toho seděla služba, která zprávy přijímala i odesílala. V noci, když nebylo co přenášet, ta holka používala dálnopis k normálnímu chatování (to slovo jsme tenkrát neznali, objevilo se mnohem později s příchodem ICQ).
Když jsem v roce 1994 nastoupil do prvního zaměstnání, všichni už používali faxy - tedy zařízení přenášející digitálně na dálku naskenovanou stránku. Narozdíl od dálnopisu se fax přenáší po běžné telefonní síti. Dokumenty se psaly na počítači, vytiskly se, podepsaly rukou a faxem digitálně přenesly.
Někdy kolem roku 1995 jsem ve firmě, kde jsem tehdy pracoval, navrhoval pořízení internetu a emailu. Ačkoliv se jednalo o IT firmu, pan ředitel byl tehdá proti tomu. Tvrdil vehementně, že maily nejsou důvěryhodné a že nikdy nemohou v obchodní komunikaci nahradit faxy. Už za pár let se ukázalo, jak se mýlil.
Čas oponou trhnul, dálnopisy odešly na smetiště dějin a fax dnes představuje dožívající technologii. Ani bych si nevzpomněl, kdy jsem naposled posílal fax - snad 5 let nazpět.
Dnes posíláme emaily a pokud se jedná o opravdu důležitou obchodí komunikaci, jako je objednávka anebo obchodní dopis, přiloží se podepsané naskenované PDF. Od dálnopisu docela pokrok.
Za mého dětství a raného mládí, za komunismu, byly dálnopisy přísně kontrolovaná technologie. Komunisti si hlídali, aby k přístroji pro přenos informací na dálku dostaly pouze osoby pověřené a řádně prověřené. Hezky to ukazuje, jak se komunisti báli nekontrolované komunikace mezi lidmi. Z dnešního pohledu to zní neuvěřitelně. (Stejné to bylo s kopírkami a xeroxy - komunisti se báli nekontrolovaného rozmnožování protirežimních tiskovin).
Osobně jsem dálnopis poprvé viděl během revoluce v roce 1989. Na vysokých školách stávkující studenti ovládli i dálnopisy. Pomocí dálnopisů se vyměňovaly informace mezi vysokými školami. 24 hodin u toho seděla služba, která zprávy přijímala i odesílala. V noci, když nebylo co přenášet, ta holka používala dálnopis k normálnímu chatování (to slovo jsme tenkrát neznali, objevilo se mnohem později s příchodem ICQ).
Když jsem v roce 1994 nastoupil do prvního zaměstnání, všichni už používali faxy - tedy zařízení přenášející digitálně na dálku naskenovanou stránku. Narozdíl od dálnopisu se fax přenáší po běžné telefonní síti. Dokumenty se psaly na počítači, vytiskly se, podepsaly rukou a faxem digitálně přenesly.
Někdy kolem roku 1995 jsem ve firmě, kde jsem tehdy pracoval, navrhoval pořízení internetu a emailu. Ačkoliv se jednalo o IT firmu, pan ředitel byl tehdá proti tomu. Tvrdil vehementně, že maily nejsou důvěryhodné a že nikdy nemohou v obchodní komunikaci nahradit faxy. Už za pár let se ukázalo, jak se mýlil.
Čas oponou trhnul, dálnopisy odešly na smetiště dějin a fax dnes představuje dožívající technologii. Ani bych si nevzpomněl, kdy jsem naposled posílal fax - snad 5 let nazpět.
Dnes posíláme emaily a pokud se jedná o opravdu důležitou obchodí komunikaci, jako je objednávka anebo obchodní dopis, přiloží se podepsané naskenované PDF. Od dálnopisu docela pokrok.
Žádné komentáře:
Okomentovat