Od 5. do 8. třídy jsem chodil na základku do Kaznějova. V Kaznějově byla (je) chemička - tenkrát se jmenovala Lachema a vyráběla se tam kyselina citronová. Po roce 1989 se to chvíli jmenovalo Aktiva, jak je to dnes nemám tušení.
Kaznějovem protéká Kaznějovský potok. Za mého mládí se mu říkalo Smradlák, protože smrděl - většinou celkem málo, někdy hodně moc. Vypouštěly se do něj svinstva z chemičky. Tenkrát to nikomu nevadilo, a pokud ano, měl smůlu. Za komunistů se na životní prostředí zvysoka kašlalo.
Železniční trať Plzeň - Žatec vede kolem Lachemy. Hned vedle trati bývala skládka chemického odpadu. Nikdo se s tím nemazal, prostě se chemikálie vzaly a vyvezly na skládku. Nechci nikomu křivdit, ale myslím si, že to bylo prostě složené na zemi, žádná izolace pod tím.
Každopádně ty hromady chemikálií byly pěkně vysoké - tipl bych tak 7 metrů, různě to mezi sebou reagovalo a někdy se z toho kouřilo. Většinou to mělo krásně modře olověnou barvu a místy bílou, takže to vypadalo jako fotky Vysokých Tater s ledovci. Jako dítěti mi to tenkrát přišlo krásné a když jsme jeli vlakem k babičce do Kryr, vždycky jsem se na skládku těšil.
Kdo ví, možná to bylo neškodné. Ale myslím si, že dnes by nic podobného neprošlo.
Kaznějovem protéká Kaznějovský potok. Za mého mládí se mu říkalo Smradlák, protože smrděl - většinou celkem málo, někdy hodně moc. Vypouštěly se do něj svinstva z chemičky. Tenkrát to nikomu nevadilo, a pokud ano, měl smůlu. Za komunistů se na životní prostředí zvysoka kašlalo.
Železniční trať Plzeň - Žatec vede kolem Lachemy. Hned vedle trati bývala skládka chemického odpadu. Nikdo se s tím nemazal, prostě se chemikálie vzaly a vyvezly na skládku. Nechci nikomu křivdit, ale myslím si, že to bylo prostě složené na zemi, žádná izolace pod tím.
Každopádně ty hromady chemikálií byly pěkně vysoké - tipl bych tak 7 metrů, různě to mezi sebou reagovalo a někdy se z toho kouřilo. Většinou to mělo krásně modře olověnou barvu a místy bílou, takže to vypadalo jako fotky Vysokých Tater s ledovci. Jako dítěti mi to tenkrát přišlo krásné a když jsme jeli vlakem k babičce do Kryr, vždycky jsem se na skládku těšil.
Kdo ví, možná to bylo neškodné. Ale myslím si, že dnes by nic podobného neprošlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat