
Brežněva se všichni báli. I jako dítě jsem to cítil z "body language" našich komunistických politiků v televizi. Legendární "Trojitý Brežněv" - trojnásobný polibek na tvář, který si vyměňoval s Gustavem Husákem na uvítanou na letišti - se stal příslovečným.
9.2.1984 zemřel Jurij Andropov, jeho nástupce. Teď se dívám, že to byl čtvrtek. Každopádně si vzpomínám, že v sobotu poté (což muselo být 11.2.1984) jsme šli v Třemošné do kina na sobotní dopolední představení pro děti. Já, můj brácha Michal a bratranec Jirka Dobrý zvaný George. Pokladní pan Juha nám oznámil, že představení je zrušené, protože je státní smutek. Celou cestu z kina jsem pak hlasitě nadával na Andropova, co si má co umírat, když já chci jít do kina. Rodiče pak byli ze mě pěkně zděšení, co kdyby mě na ulici slyšel nějaký přičinlivý udavač...
Když pak o rok později (10.3.1985) zemřel Konstantin Černěnko, nikoho už to nepřekvapilo. Brali jsme tak nějak samozřejmě, že generální tajemníci v Sovětském Svazu umírají často.
Žádné komentáře:
Okomentovat