Volavka popelavá

Někdy kolem roku 1984 vyšel v časopise ABC krásný plakát s volavkou popelavou. Tenkrát jsem si ho vytrhl a přílepil náplastí dovnitř šatní skříně. To bylo jediné místo, kam jsem si směl lepit samolepky a obrázky.

V tom ABC tenkrát psali o volavce jako o přísně chráněném druhu, který je v Československu ohrožen vyhubením. Pro mě to byl tajemný pták, vzácný, záhadný, nedostupný.
Když jsme v roce 1989 jeli s Martinem Fojtíčkem na vandr Moravu, viděli jsme volavku z vlaku. Tenkrát to pro mě byl ohromný zážitek, viděl jsem ji ve volné přírodě snad poprvé podruhé v životě.
Dnes je volavka poměrně běžná. Vídám volavky pravidelně při cestě autem do Prahy, mezi Zdicemi a Berounem jich na poli někdy napočítám i 6-8. Tady v západních Čechách je volavka hojnější než čápi, kterých ubylo.
Je to jednoduché. V 90. letech se všude postavily obecní čističky vod, řeky přestaly připomínat stoky a čistota vod šla ohromně nahoru. To prospělo volavkám. Čápi naopak doplácí na to, že ubylo mokřadů a mokrých luk. Je to kvůli melioraci, která se tu všude dělala v 80. letech 20. století.
Návrat volavek je pro mě jeden z mnoha důkazů o úžasné životaschopnosti a sebeobnovování přírody. O dalších pozorováních se chci ještě zmínit.