V roce 1988 jsem byl ve třeťáku na gymplu. Měli jsme školní výlet na Šumavě na Javorné. Z nějakého důvodu jsem tenkrát jel o den déle (tuším, že jsem měl přehrávku v hudebce nebo tak něco). Jel jsem vlakem do Hojsovy stráže a odtamtud jsem chtěl pěšky dojít přes Můstek na Javornou.
Někde u Janovic nad Úhlavou mě ve vlaku oslovil chlápek v civilu, ukázal mi nějakou policejní průkazku a začal se mě vyptávat, kam jedu. Zjevně jsem mu byl podezřelý, mladý kluk s batohem ve vlaku na Šumavě, asi si myslel, že chci utéct do Německa.
Vypověděl jsem mu co a jak, v Hojsovce jsem v klidu vystoupil z vlaku a podle plánu dorazil na Javornou.
Teprve s odstupem času mi tato příhoda připadá šílená. Dnes, s otevřenými hranicemi, si po Šumavě chodí kdo chce a jak chce. Na hranicích s Německem byly před dvěma lety zrušeny i hraniční přechody, dnes se dá projít pěšky i autem kdekoliv.
Z tehdejšího úhlu pohledu jsou otevřené hranice zázrak. Mě tenkrát ten estébák vůbec nepřišel divný, bylo pro mě normální, že tajní fízlové zpovídají lidi ve vlaku. Tenkrát se k hranicím nedalo ani přiblížit, kolem celého Brčálníku se táhly ostnaté dráty, od Čertova k Černému jezeru vedl průsek s drátem a dál se nemohlo. Až po roce 1989 se otevřela cesta z Černého jezera k Bílé strži a pod Ostrý. Až když padla Železná opona, smělo se po horách chodit bez omezení. Z dnešního pohledu to považuji za jednu z nejdůležitějších událostí svého života.
Někde u Janovic nad Úhlavou mě ve vlaku oslovil chlápek v civilu, ukázal mi nějakou policejní průkazku a začal se mě vyptávat, kam jedu. Zjevně jsem mu byl podezřelý, mladý kluk s batohem ve vlaku na Šumavě, asi si myslel, že chci utéct do Německa.Vypověděl jsem mu co a jak, v Hojsovce jsem v klidu vystoupil z vlaku a podle plánu dorazil na Javornou.
Teprve s odstupem času mi tato příhoda připadá šílená. Dnes, s otevřenými hranicemi, si po Šumavě chodí kdo chce a jak chce. Na hranicích s Německem byly před dvěma lety zrušeny i hraniční přechody, dnes se dá projít pěšky i autem kdekoliv.
Z tehdejšího úhlu pohledu jsou otevřené hranice zázrak. Mě tenkrát ten estébák vůbec nepřišel divný, bylo pro mě normální, že tajní fízlové zpovídají lidi ve vlaku. Tenkrát se k hranicím nedalo ani přiblížit, kolem celého Brčálníku se táhly ostnaté dráty, od Čertova k Černému jezeru vedl průsek s drátem a dál se nemohlo. Až po roce 1989 se otevřela cesta z Černého jezera k Bílé strži a pod Ostrý. Až když padla Železná opona, smělo se po horách chodit bez omezení. Z dnešního pohledu to považuji za jednu z nejdůležitějších událostí svého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat