Mám rád pěnkavčí zpěv. Můj dědeček Oldřich Kalenda miloval ptáky. Uměl je výborně poznávat a trošku i napodobovat. Vzpomínám si, jak mi napodoboval zpěv pěknavy.Mám pocit, že se během mého života zpěv pěnkaváka lehce pozměnil. Ta melodie už není stejná, jako bývala, když jsem byl malý. Je to zvláštní, možná se pletu, ale myslím si, že to tak je. Mám poměrně slušný hudební sluch a jsem si tím dost jist.
Matně si pamatuji nějaký článek v časopise 21. století, že pěnkavy v Británii zpívaly jinak než na kontinentě a že se to změnilo - postupně se naučily zpívat podobně jako francouzské nebo holandské pěnkavy. To by vysvětlovalo, že i české pěnkavy za těch 30 let mohly pozměnit svůj zpěv.
Chtělo by to nahrávku - tehdy a dnes.
Matně si pamatuji nějaký článek v časopise 21. století, že pěnkavy v Británii zpívaly jinak než na kontinentě a že se to změnilo - postupně se naučily zpívat podobně jako francouzské nebo holandské pěnkavy. To by vysvětlovalo, že i české pěnkavy za těch 30 let mohly pozměnit svůj zpěv.
Chtělo by to nahrávku - tehdy a dnes.
Žádné komentáře:
Okomentovat